Časopis

25. ledna 2011 v 13:34 | Han!K |  Moje tvorba...
Tak jo lidičky :D...na blog už nechodím a nikdy už nic nezveřejním. Ale jelikož jsem si na blog psala článek do školního časopisu, tak to aspoň zveřejním. Snad se vám to bude líbit. :) Čus ♥ :P

Konečně! Po dlouhém dni jsem se konečně dostala do postele. Lenivě zavřu oči a myšlenky nechám jen proplouvat svou myslí. Po několika minutách usnu, ale protože je venku úplněk, můj mozek si neodpočine ani ve spánku a zdá se mi bláznivý sen. Jdu rozkvetlou jarní loukou a nechám  slabounký vánek, aby mě šimral ve vlasech. Pomalu a poklidně si dřepnu a lehce si přihovín k jednoho kvítku. Ovšem když vdechnu tu krásnou sladkou vůni, kvítek se změní do velikého modrého motýla, jenž vzlétne k obloze a nějakým způsobem mě chytí, takže letím s ním. Po několika minutách letu mě pustí a já padám. Padám do jezera tvaru hrušky. Po dopadu spatřím něco nádherného. Voda není modrá, ale smaragdově zelená. Avšak i přes zelenavou barvu není špinavá. Když se pořádně rozkoukám, vidím kolem sebe plno růžových lístečků, které se znenadání mění na malinké červené roztomiloučké broučky, ovšem vzápětí jsou z nich zase lístky. Mezi nimi se čas od času objeví bublina, uvnitř níž je rybí rodinka. Rybky jsou všemožných barev a druhů. Náhle si uvědomím, že jsem pod vodou, a že by mi měl chybět vzduch. Ale nechybí. Donutím údy strnulé tou krásou k pohybu. Plavu čím dál hlouběji. Čím jsem nížem, tím více se vše kolem mě mění. Už kolem mě nejsou listy, ale malé fialově svítící medůzky. Chci se jich doknout. Ovšem všechny moje pokusy jsou neuspěšné, protože medůzky, ač na to nevypadají, jsou rychlé. Naposledy naahuji ruku, ovšem v ten okamžit zazvoní budík, a já, i přes svoji nechuť, musím vstávat.
 

Dobře, dobře :D

4. září 2010 v 16:08 | Han!K |  Dear diary...
Po dlouhým přemýšlení jsem se rozhodla...zveřejním 9. kapitolu!...tu mám totiž už dopsanou jen se mi sem nechce přepisovat :D...takže - pochybuju že se tady objeví už zejtra ale očekávejte to v co nejbližší době :)...ovšem neslibuju že GHOST dopíšu!...čtu teď harryho pottera a myslím, že bych asi byla dost ovlivněná harrym a GHOST by dostal jinej rozměr...tak adiod! :P

Končím...ale už na dobro

27. srpna 2010 v 23:05 | Han!k
Ano je tomu tak...už jednou jsem skončila a pak se zase vrátila ale od tý doby sem přidávám jen GHOST kterej stejně nikdo nečetše...a když už mi to někdo okomentuje tak se podepíše jako anonym...beru každou kritiku ale to se ten dotyčnej nemohl aspoň podepsat...to mě docela mrzí...

Víte když jsem končila poprvý bylo mi to celkem jedno...teď mi to ale přijde jiný...vím, nikdo sem nechodí ale i tak!...teď už zbejvá jen jediná otázka...mám ten blog zrušit?...prosím napiště aspoň někdo do komentů!

P.S. GHOST stejně nikdy nedopíšu...už mě to nebaví a asi začnu psát novou knihu ale tu už nebudu zveřejňovat...


MRZÍ MĚ TO

SBOHEM...

 


Bude to na dýl...

6. srpna 2010 v 10:07 | Han!k |  Dear diary...
Tak jo lidi...9. kapitolu už mám asi tejden napsanou ale nechce se mi prostě přepisovat do PC...a navíc když jsem nad ní včera přemejšlela tek jsem přišla na to že bych vlatně v 1 kapitole prozradila jakej bude další děj v celý knížce...takže jí musím ještě skoro celou přepsat...tak se omlouvám ale prostě tady bude až dýl...navíc zejtra odjíždím na dovolenou takže tam snad budu hodně psát...ale zase nevím kdy to zveřejním :P

Rychle...

30. července 2010 v 12:48 | Han!k |  Dear diary...
Tak jooo...píšu jen takový rychlý info ;)...včera jsem napsala kus 9. kapitoly ale fakt netuším kdy jí dodělám :D...no...jen jsem chtěla abyste to věděly :D...zatím ♥ :)

GHOST - 8. kapitola

20. července 2010 v 13:45 | Han!k |  Moje tvorba...
Doufám že nebudete kopírovat, ptž mi dává docela dost zabrat to napsat! A když už to zkopírujete, tak aspoň uveďte zdroj!!!
Padám. Kolem mě se mihotají růžová světýlka a já jen nemotorně máchám rukama a hledám něco, čeho bych se mohl chytit. Nikde nic není a já se dál nořím někam do hlubin. Začínám si myslet, že už nikdy neucítím pevnou půdu pod nohama. Pomalu se v duchu loučím s rodinou, když v tom najednou - NÁRAZ. Dopadl jsem tvrdě. Uhodil jsem se o něco do hlavy a upadám do bezvědomí.

***

Za někakou dobu se probudím. V hlavě jako by mi zvonilo tisíce zvonků. Posadím se a rozhlédnu se kolem. Nikde nic. Začínám panikařit a dám se do pláče. Po chvíli si uvědomím, že lítostí si nijak nepomůžu. Snažím se teda uklidnit. Je to težký úkol, avšak za okamžik už vyrovnaně přemýšlím, co mám dělat. Ještě jednou se rozhlédnu, ale už ne tak beznadějně. Hledám cokoli. Malý závan větru. Kamínek. Pořád nic nenacházím. Zase začínám panikařit. Když v tom zahlédnu něco malého a bílého. Naděje - svitne mi hlavou. Zvednu se a klopýtavě k tomu dojdu. Tužka a papír. Se ztracenou nadějí padnu na kolena. Bezmocně chňapnu po tužce a na papír napíšu ubohou otázku: "Kde to jsem?" a upřeným, šíleným pohledem se na papír zadívám. Tužka mi vypadne z ruky. V tu chvíli nevěřím svým očím. Otázka na papíře zmizí a tužka vzlétne. Začne nad papírem všelijak jezdit. Po chvíli zmatku mi dojde co dělá. Ona sama píše! S úžasem zaostřím na papír a nahlas přečtu co tam stojí. "Jdi směrem, kam vane vítr." Když jsem si to přečetl, vůbec jsem nechápal, jak je možné, že tužka (!) dokázala napsat tak "inteligentní" větu. Ale až mě šok opustil, vypadlo ze mě: "Až na to, že tady žádný vítr nefouká." V tu chvíli jsem na tváři ucítil slabý průvan. S údivem jsem se zvedl ze země a zahleděl se směrem proti větru. "Tady je to čím dál divnější." řekl jsem, a už jsem si nepřipadal tak ztracený. Malinko jsem si poskočil a vydal se podle instrukcí chytré tužky.

***

Juchůůůů :D

20. července 2010 v 12:44 | Han!k |  Dear diary...
Lidi ani byste mi nevěřila jak jsem šťasná! :D...sem se přihlásila do jedný soutěže...a hle sem vybraná :D...i když to sama moc nechápu :D...jinak teď jdu udělat klikačky affilates...dám si tam Vandiinka a Hanik ;)...a úak ještě doppíšu celou osmou kapitolu a zveřejním jí...snad :D

New dess :)

19. července 2010 v 11:54 | Han!k
 tak jste si asi všimli že je tady nový design :D...doufám že tady vydrží dlouho :)...jinak včera už jsem začala přepisovat 8. kapitolu GHOST ale zdá se mi že je trochu delší takže tady bude asi až zejtra ;)...jinak po mým hiatusu jsem si vymyzala všechny affs...takže kdo by chtěl se mnou bejt pořád spřátelenej tak napište k tomuhle článku komentář že chcete bej affilates :D...a platí to i pro ty s kým jsem spřátelená nebyla ;)

GHOST - 7. kapitola

26. června 2010 v 11:20 | Han!k |  Moje tvorba...
Doufám že nebudete kopírovat, ptž mi dává docela dost zabrat to napsat! A když už to zkopírujete, tak aspoň uveďte zdroj!!!
Na večer jsem se Derycka zeptal jestli u nás bude spát. "Ne. Máma mi to nedovolila." odpověděl zklamaně. "A už bych měl asi vyrazit, abych nejel po tmě. Nemám na kole světla." "No jo" posmutněl jsem "A kdy zase přijedeš?" "Asi za 3 dny. Já totiž jedu na víkend k tetě." "Tak snad to tu bez tebe chvíli vydržím" usmál jsem se smutně. "Tak mě vyveď ven. Zapoměl jsem cestu" smál se. "Tak pojď za mnou" naznačil jsem mu rukou. Před domem Deryck naskočil na kolo, ukázal mi záda a zmizel v lese. "Zase sám" vydechl jsem, zklamaný tím, že moje jediná zábava snad bude jen čtení z obří knihovny u mě v pokoji. Chytil jsem za kliku, zatlačil na ni a dostal se dovnítř. V předsíni jsem nabral Spikeovi misku granulí, donesl mu ji do haly pod konferenčí stolek a zkontroloval, jestli má dost vody. Potom jsem šel do kuchyně sehnat něco dobrého k jídlu. Naštěstí tam nikdo nebyl. Neměl jsem náladu si s někým povídat. Vrhl jsem se do lednice a vybral si jahodový jogurt. Když jsem lednici zavřel a otočil se, vyděsil jsem se. Stál za mnou Ewan. "Ahoj..." a naklonil hlavu, což znamenalo, že chce znát mé jméno. "L...Lucas. Lucas O'Neil" vykoktal jsem z letknutí. "Těší mě. Já jsem Ewan" se zájmem napřáhl ruku. Podal jsem mu svoji. Ta jeho byla chladná a zpocená. Brrr. "Kde máš pokoj?" usmál se. "Ve druhém patře, 2. dveře vlevo." Jeho reakce mě šokovala. Na vteřinu přestal dýchat a zorničky se mu rozšířily (strachem?!). Já jsem ale na sobě nedal nic znát. "Raději se tam moc nedotýkej těch knih" řekl varovně "Jsou už staré a rozpadají se, ani ta knihovna není v dobrém stavu." Já a knihy? Pche! "To se nebojte" řekl jsem víc ironicky, než jsem chtěl. Zatvářil se, jako by si oddychl, ale snažil se to skrýt. "Tak dobrou chuť." řekl ještě a pak odešel. "Divný chlapík" povídal jsem sám sobě. Otevřel jsem jogurt, našel si lžičku a začal hladově hltat.

Konec rekonstrukce

26. června 2010 v 10:39 | Han!k
Tak REKONSTRUKCE KONČÍ! netrvalo to moc dlouho :D ae to vůbec nevadí :)......tak a teď se du vrhnout na GHOST......jdu ho trochu upravit tak doufám že se nikdo nebudete zlobit :(.......ae stejně to nikdo nečte :D

Kam dál